Vodíkové války

Vlády, energetičtí giganti, automobilky a lobbistické skupiny tvrdí, že vodík je klíčový pro snížení emisí skleníkových plynů. Začíná tak boj o podíl na obchodě, který v roce 2050 dosáhne 700 miliard dolarů (přes 16 bilionů korun).

Evropská unie si klade za cíl vyčlenit až 470 miliard eur (přes 12,5 bilionů korun) na vodíkovou infrastrukturu. Čína, Japonsko a Jižní Korea pravděpodobně využijí vodík k dosažení nedávných závazků ohledně snižování emisí. Saúdská Arábie plánuje závod na výrobu čpavku na vodíkové bázi v hodnotě pěti miliard dolarů (bezmála 114,5 miliardy korun) poháněný obnovitelnou energií.

“Země bojují proti sobě, aby si zajistily tržní podíl,“ řekl pro agenturu Bloomberg Gero Farruggio, vedoucí oddělení obnovitelných zdrojů ve výzkumné společnosti Rystad Energy. „Říkáme tomu ‚vodíkové války‘ kvůli způsobu, jakým vlády soutěží o dotování těchto projektů,” vysvětluje Farruggio.

Globální hra

Země po celém světě připravují plány, které promění vodík ve velký byznys. Farruggio a jeho kolegové shromáždili více než 60 gigawattů vodíkových projektů po celém světě, které by byly poháněny obnovitelnou energií, přičemž většina z nich byla oznámena letos.

Použití vodíku jako zdroje energie je sto let starý nápad. V roce 1927 byl v Norsku instalován elektrický stroj na výrobu plynu, který pomáhal při výrobě hnojiv. Od té doby se používá v raketových motorech i jaderných zbraních. Přesto má nevýhody. Výroba vodíku je nákladná bez vypouštění skleníkových plynů, je obtížné ho skladovat, v neposlední řadě je vysoce hořlavý.


Větrné turbíny u pobřeží Německa, které plánuje v příštích letech využívat k výrobě vodíku obří větrné farmy na moři.
Zdroj: Krisztian Bocsi/Bloomberg

Dnes je situace jiná, tvrdí expert

“I přes nekonzistentní zájem v průběhu let se tato éra zdá být jiná,” vysvětluje David Hart, ředitel poradenské společnosti E4tech ve Švýcarsku. Ten již delší dobu sleduje zvyšující se globální zájem o vodík, jen aby následně znovu upadl do zapomnění. Spojené státy kdysi prezentovaly vodík jako „palivo svobody“, aby tak snížily svou závislost na dovážené ropě. Hart považuje vodík za „elegantní konečné řešení“ – jeden zdroj paliva s nesčetným využitím.

„Byla období, kdy se nikdo nestaral o změnu klimatu, takže neexistovali správní ambasadoři pro vodík a odpůrci fosilních paliv,” řekl Hart. „Tvrdohlavě jsem ale věřil, že v určitém okamžiku budou podmínky správné. Netušil jsem, jestli to bude 5 let nebo 50, ale dobrý pocit tam byl,“ dodává Hart.

Správný čas je právě teď. Odborné znalosti společnosti E4tech využívají společnosti jako Royal Dutch Shell, BP, Exxon Mobil, vláda Spojeného království a výrobci automobilů Toyota nebo Hyundai. Všichni tito velcí hráči se nyní snaží získat co největší podíl na trhu.

Vodíková čerpací stanice v Mill Valley v Kalifornii.
Zdroj: David Paul Morris/Bloomberg

Budoucnost vodíku – rozhodne se během tohoto desetiletí

„Mnoho důležitých kroků se uskuteční před koncem tohoto desetiletí. Pokud se problematice aktuálně nevěnujete, staví vás to do podstatně obtížnější a dražší pozice,” tvrdí Hart.

Evropa sje v tomto ohledu docela agresivní. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen postavila blokovou Zelenou dohodu do centra výdajového plánu ve výši 750 miliard eur (přes 20 bilionů korun), který má pomoci ekonomice zotavit se z pandemie.

Cílem je vybudovat v tomto desetiletí kapacitu 40 gigawattů na výrobu vodíku z obnovitelných zdrojů. Členské státy také připravují své vlastní plány. Nechme se překvapit.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *