Vodík – co přinesl rok 2020?
Tento rok se bez pochyby zapíše do dějin a našich myslí jako rok, na který…
Tento rok se bez pochyby zapíše do dějin a našich myslí jako rok, na který…
S komerčním zhodnocením technologie palivových článků přišel tolik očekávaný nárůst poptávky po vodíkovém pohonu. Spíše než na silnicích se s ním ale setkáte v menších zařízeních.
Od roku 2007 se začaly vodíkové palivové články prodávat v řadě zařízení přímo koncovým zákazníkům. Spolu se smluvní zárukou a návody použití, protože bylo třeba jejich užívání sladit s vládními normami i tržními standardy.
Počátek nového tisíciletí se nesl ve jménu zvýšeného zájmu o technologii palivových článků ze strany státních aparátů, firem, ale už i zákazníků.
V 90. letech se konečně našlo obchodovatelné uplatnění pro vodíkové palivové články – jako záložní zdroj energie pro důležitou infrastrukturu, ale třeba i v bydlení. Kolotoč exploatace a výzkumu se tak mohl rozjet na plné obrátky.
Některé optimistické povahy předpovídaly v 80. letech, že na sklonku milénia budou v provozu už desetitisíce zařízení poháněných vodíkem. My už dnes víme, že se pletli, ale i tak jim jejich optimismus nemůžeme mít za zlé.
První příznaky možné klimatické krize a fronty na benzínkách při ropných krizích popostrčily v 70. letech oficiální činitele i výrobce automobilů směrem k hledání alternativních, udržitelných a ekologičtějších zdrojů.
Zatímco Američané využívali v podstatě od začátku vodíkové palivové články jako zdroj energie na vesmírných lodích, Sověti pro ně našli uplatnění až později, a to nejdříve na palubách ponorek. Výraznější zájem armád o vodíkový pohon mu vtiskl nálepku strategický významné technologie.
Vodíkovým autům patří budoucnost. Jaká ale byla jejich minulost? Idea pohonu na základě vodíkových článků je stará více než 200 let. Cesta k dnešním osobákům byla sice trnitá, ale o to neméně zajímavá.